Ne všechno se má otevřít. Některé proměny potřebují tmu, čas a naprosté ticho.

Uvnitř uzavřeného prostoru probíhá práce, kterou nelze urychlit. Tlak tu není násilím, ale podmínkou zrání. Hranice neznamená konec – znamená soustředění.

Hmoty se posouvají nepatrně, vrstvu po vrstvě a nesou paměť všeho, co muselo zůstat skryté, aby mohlo zesílit.

Světlo se zde nešíří. Drží se v sobě. Je sevřené, koncentrované, připravené obstát, ne zazářit.

Dva oddělené celky mlčí stejným jazykem. Nejsou protikladem, ale různými fázemi téže cesty.

Uzavřený proces není útěk před světem. Je to návrat dovnitř, k místu, kde vzniká hodnota, která nepotřebuje potvrzení zvenčí.

Kdo se dívá trpělivě, pochopí: to nejpodstatnější v nás dozrává mimo dohled.