Všechno, čím procházíme, v nás zanechává stopu. Vrství se tiše,  jako čas, který není vidět, ale přesto formuje každý pohyb uvnitř nás.

Orbita uprostřed představuje bod, kolem kterého se proměňuje náš vnitřní svět. Místo, kde se chaos setkává s klidem a kde i rozpad může být součástí vzniku něčeho nového.

Každá textura je otiskem procesu, který nelze vrátit zpět. Připomínkou, že i v neustálé proměně můžeme zůstat propojeni sami se sebou.