V jemných vrstvách se pomalu rodí pohyb, tichý a nenápadný, ale silný.

„Rozkvět“ je pro mě chvíle, kdy se v člověku něco rozhodne vyrůst. Ne naráz, ale postupně, jako by se to učilo dýchat.

Textura obrazu mi připomíná cestu světla, které si hledá místo na povrchu. Každá rýha je jako myšlenka, která se vrací, spojuje a nakonec se rozzáří. Fialové tahy pro mě představují energii, která se konečně odvážila vyjít ven.

„Rozkvět“ je stav duše. Okamžik, kdy to skryté už nechce být schované. A kdy si člověk dovolí růst, i když je to někdy trochu chaotické.

Tento obraz pro mě není jen malba. Je to připomenutí, že všechno má svůj čas… a že i to nejtišší světlo může nakonec rozkvést.