Pod vrstvami ticha, struktury a času se ukrývá něco jemného, ale silného, světlo, které nikdy úplně nezmizí. Zlatý proud prostupuje obrazem jako energie, která si i přes chaos vždy najde svou cestu ven.

Textury připomínají krajinu formovanou časem, doteky i proměnou. Obraz nese myšlenku, že i v hloubkách a prasklinách může vznikat něco zářivého a živého. Stačí se dívat trochu hlouběji.