Tento obraz zobrazuje vnitřní krajinu člověka — prostor, kde se světlo prodírá skrze vrstvy hmoty, aby připomnělo, že i v nehybnosti a tichu proudí život.

Zlatý tok - představuje energii vědomí, která se nenechá zastavit překážkami, ale nachází si svou cestu napříč strukturami bytí.

Bílá textura - kolem je symbolem čistoty, zklidnění a rovnováhy, ale i nevědomí, které čeká, až bude prozářeno.

Zlato - vstupuje do těchto míst jako světelný proud probuzení — sjednocuje, uzdravuje a oživuje.

„Cesta světla“ je metaforou pro návrat k sobě — k vlastnímu středu, k místu, kde světlo nikdy nezhasíná, jen někdy zůstává skryté pod povrchem.