Pod andělskou postavou se zjevuje kůň, pradávný symbol síly, pohybu a instinktu.

Není zde zobrazen jako zvíře v běhu, ale jako vnitřní energie, která nese tělo i duši vpřed. Anděl nepřichází řídit ani krotit. Je přítomen jako svědek, jako ochranné světlo nad syrovostí života.

Zlatý kruh v pozadí připomíná cyklus času, rok, který nepřichází náhodou, ale jako odpověď.

Rok koně je obdobím návratu k tělu. K pravdě, která se nehledá rozumem, ale cítí se v hrudi, v nohách, v dechu. Kůň zde představuje odvahu vykročit bez mapy, následovat rytmus, který nelze vysvětlit, jen poslechnout.

Červený střed obrazu je puls, místo, kde se setkává bolest se zrozením, strach s rozhodnutím. Je to bod, kde se duch dotýká hmoty.

Tento obraz není o útěku vzhůru, ale o sestupu světla dolů, do těla, do instinktu, do života.

Rok koně je rokem, kdy se člověk přestává ptát „proč“ a začíná jít.